Zkrachuju, ale až za týden.

Je to 2 roky a kousek co jsem koupil firmu v extrémně konkurenčním stavebním oboru. Na českém trhu máme 4 významné konkurenty, za kterými stojí velké firmy. Oproti tomu my jsme malý rodinný podnik a celou ČR máme na starosti jen ve 3 lidech, z toho jeden z nás dělá na půl úvazku.

Vytváříme vysokou hodnotu v přepočtu na člověka. Nicméně naše konkurence roste a my postupně ztrácíme podíl na trhu. A nezmění to ani fakt, že se opravdu moc snažíme. Že nad naší prací přemýšlíme, vybíráme smysluplné činnosti a že jsme od mého nástupu udělali celou řadu inovací.

Fungování naší firmy je nastaveno na efektivitu jednoho člověka, nikoliv na obrat a má to své logické důvody. Větší firma pro kterou pracujeme to tak chce. Náš provoz stojí málo peněz a vyplácíme se. Vždycky jsem si myslel, že takový model je ideální. S minimem nákladů tvořit co nejvyšší přidanou hodnotu.

Ale… má to i své mouchy.

Minimum vstupů umí tvořit maximum výstupů jen když trh roste nebo jde do strany. V době krize, kdy počet zakázek (a jejich kvalita) klesá je tento přístup naopak velmi neefektivní. Například se nemůžete opřít o dlouhodobé vztahy (máte jich zákonitě méně, než velká firma) a taky o zákazníka bojuje víc obchoďáků (kteří bojují o přežití) a konkurence je tvrdší.

Nedělám si iluze – i velké firmy krvácí. Obrat a zisk nejsou takovové jaké by měly být. Ale malou firmu stojí v těchto časech obrovské úsilí přijít alespoň k nějaké zakázce a obratu. Velcí umí objem generovat lépe. Pokud přijde vyhazování – začíná se od těch nejméně užitečných nebo od těch nejméně vytížených. Malá firma končí celá.

Moje představy o podnikání se změnily

Tento článek píši, protože jsem si uvědomil pár věcí.

• Vždycky jsem si trochu idealisticky myslel, že člověk, který svědomitě přistupuje ke svému podnikání a nebojí se práce – nemůže zkrachovat. Ejhle – může a to prosím i když se moc snaží. I když je to workoholik a je v práci 14 hodin denně.
• 80% – 90% výsledků firmy je o trhu a sentimentu. Když trh roste a jste na správném místě tak může být úspěšným i naprostý blbec. A naopak, když se trh smršťuje sebelepší podnikatel, stratég a génius může velmi snadno zkrachovat.
• Ve špatných časech můžete prodávat bez úspěchu celé týdny. V dobrých časech vám lidi sami volají a trhají vám ruce.

Snaha lidí ve firmě dělá v aktuálních výsledcích maximálně 10% rozdílu. Veškerá energie se dlouhodobě ukládá, ale aktuální sentiment nelze úsilím zlomit a nezáleží na tom jak moc se snažíte.

Nezáleží na tom jak moc se snažíte.

Může to znít zvláštně. Vlastně píšu, že nedává smysl se o cokoliv snažit. Pokud v normálních časech máme 100 zakázek za rok. A snažíme se, je jich 110. Pokud se v krizi snažíme je jich 33 namísto 30.

V krizi jsou čísla stále extrémně špatná.

V takovém období dává smysl přijmout věci tak jak jsou a soustředit se na budoucnost. Vylepšovat něco, co má dlouhodobý strategický význam a obětovat těch pár zakázek, který by vznikly obvoláváním dlouhých seznamů lepší budoucnosti.

Zní to možná logicky, ale je to extrémně těžké.

• Té budoucnosti se totiž nemusí vaše firma dožít.
• Neustále vás trápí boj s vědomím, že v aktuální situaci můžete dělat víc. Namísto toho děláte práci, která nemůže přinést aktuální užitek ale přinese možná ten budoucí.

Nad a nebo pod čarou.

Firmy a lidé, kteří to přežijí mohou s úspěchem říct, že se proinvestovali krizí. O těch historie mluví jako o hrdinech kapitalismu. Píše se o nich v motivačních knihách a takoví lidé jsou dáváni za vzor.

Ti, kteří se pozitivního výsledku nedožijí už mnoho neřeknou. Jsou označeny za zkrachovalce a nemá smysl je studovat (krach je něco, co se neděje nám, ale jiným, protože jsou břídilové). Tento pohled je důležitý hlavně kvůli pokoře, kterou přináší.

Jestli budu nad a nebo pod čarou? Kdo ví. O tom tento článek není. Je o tom, že v určité fázi je dle mého názoru nutné úsilí přesměrovat. Doufat v nejlepší a očekávat nejhorší.

A tak to je. Pracuji pro budoucnost. Doufám, že to vyjde. A kdyby ne, tak je důležité aby vás čísla (dluh, nízké cashflow) nezničila.

Pokud jste aktuálně v podobném rozpoložení, pak držím palce.

L.