Skákání přes švihadlo (#1. díl) – 1000+ přeskoků denně, první měsíc

O důležitosti pohybu a fyzické aktivity toho bylo napsáno hodně. Na internetu tak lze nalézt mnoho studií, kdy pohyb je jeden z faktorů, které přispívají k celkovému zdraví a dlouhověkosti.

To všechno vím a věděl jsem i předtím, než jsem začal pravidelně cvičit. Mimo chůze a tai-chi (což se nedá úplně pokládat za fyzickou aktivitu) jsem se však sportu příliš nevěnoval. Hlavně kvůli časové náročnosti a nutnosti někam docházet. A ruku na srdce, měl jsem taky hodně starostí a aktivit, které dřív prostě nepočkaly. Jinými slovy, cvičení nebylo mojí prioritou a neuměl jsem si najít čas sám na sebe.

Pak jsem znovuobjevil švihadlo, které jsem používal naposledy někdy na základce. A to zejména kvůli klukům ze svihej.cz, kteří tomuhle sportu udělali snad tu nejlepší možnou renesanci. Koupil jsem si katana rope a začal cvičit.

Začátky

Cvičím 2 měsíce, takže jsem ještě pořád na začátku. Podařilo se mi však sport dokonale skloubit se současným životním stylem a jsem na nejlepší cestě k tomu u švihadla zůstat.

Oproti mým dřívějším pokusům jako bylo běhání nebo posilovna je rozdíl zřejmý. Za 15 minut jsem schopen splnit si svůj denní pohybový cíl, což je aktuálně těch 1000-1250 přeskoků. Když mám čas a chuť tak skáču ještě trochu déle. Nejlépe mi to jde ráno, ještě předtím, než si sednu k počítači. Po cvičení se mi lépe přemýšlí a myslím, že jsem i mírně produktivnější.

K tomu, abych byl schopen jít cvičit není potřeba překonávat žádnou velkou bariéru (nechuť jít sportovat, odkládat to). Prostě když se rozhodnu, můžu okamžitě jít a udělat 10 kroků na terasu a tam začít. Můj cíl jde jde někdy hůř a během 15 minut ho nezvládnu. Někdy jsem hotový už za 12 minut a dalších 10 minut švihám a začínám zkoušet různé triky.

Správně bych měl mezi cvičením regenerovat. Já to cíleně nedělám, protože se mi často stává, že musím odjet na pracovní cestu a švihadlo nestihnu. Tj. málokdy trénuji déle než 10 dní v kuse. Na druhou stranu, po vynechaném dnu nebo dvou se ke švihadlu poctivě vracím a těším se na něj.

YaoYao appka – data, měření přeskoků

Celkem se mi osvědčila aplikace YaoYao na počítání přeskoků (jednorázová platba kolem 100 Kč). Mám iPhone a Apple Watch, takže stačí zmáčknout jedno tlačítko na hodinkách a appka po každých 100 přeskocích zavibruje, měří spálené kalorie, přeskoky, tep a další lumpárny. Po každém cvičení aplikace napíše o kolik minut jste si prodloužili život, což mi přijde super. Jasně, je to poněkud vágní číslo vycucané z prstu, ale třeba na mě tento způsob motivace funguje a rád vidím, že jsem pro sebe udělal něco dobrého.

Mám tak celkem pěknou evidenci v čase a vidím, jak se v řadě parametrů zlepšuji. Takhle třeba vypadá můj progress ve švihadle za první měsíc.

Konkrétně na heart rate je vidět nutnost odpočinku v průběhu cvičení a zároveň vyšší rychlost a tep.

Výsledky

Už první měsíc je vidět na postavě. Díky cvičení se mi změnila konstituce. Břicho je skoro pryč, hodně posílily ruce a lýtka. Po dvou měsících jsem si začal všímat výrazně lepší kondice, když jdu po schodech nebo do kopce nebo na nějaký delší výlet. Úplný lenoch jsem nebyl, i přes home-office každý den našlapáno alespoň 8-10 tisíc kroků, ale scházela jiná, náročnější aktivita.

Rovněž začátky, které jsem zmiňoval jsem začal překonávat. Na 1000–1250 přeskoků už nepotřebuji nijak výrazněji odpočívat. Jsem schopen lépe pracovat se svým dechem a tempem. A taky se po čase ukázalo, že abych spálil těch magických 200 kcal, tak potřebuji cvičit ve výrazně vyšším tempu a kvalitě než na začátku.

Úprava jídelníčku

Dostávám se k něčemu, co jsem vůbec neplánoval. Ale zkrátka a dobře, když vidíte, co to znamená 200-250 aktivních kcal denně, tak po čase nenecháte úplně bez povšimnutí, jak se stravujete.

Pár let zpátky jsem byl schopen žít s 2 jídly denně.

Teď snídám, svačím, obědvám, svačím a večeřím. A přestal jsem pít colu na které jsem léta hodně ujížděl. Pravda, musel jsem si najít náhradu a koupit další krám do bytu, abychom do vody dostali bublinky, ale vyplatilo se.

Ani dřív jsem se nestravoval, co se týče kvality nijak zvlášť hrozně. Tučné jídlo mě míjelo a je tomu tak do teď. Se švihadlem jsem však rozhodně přidal na bílkovinách a sacharidech za razantního snížení cukru. Popravdě však nic neměřím a řídím se pouze pocitem, protože nikdy nebylo mým cílem vážit si jídlo a zkoumat tabulky. Chci se pouze cítit dobře a nechci budovat postavu. Přesto intuitivně cítím, že kvalita stravování šla hodně nahoru a stejně tak i má energie. V řadě případů jsem se dostal i k náhradě potravin za nutričně lepší varianty.

Psychická vzpruha

S fyzickou zdatností roste i sebevědomí, které se u mě konečně dostalo po letech trochu výš.

Druhý aspekt, kterého si všímám je psychická vzpruha. Jsou dny, kdy se nedaří v práci, kdy je to náročné i v rodině, kdy se hroutí trhy a burza a kdy jsou všude špatné zprávy. No zkrátka kdy nebe padá na hlavu.

A potom přijde chvíle, kdy člověk může být chvíli sám se sebou, zacvičit si a říct si: „Jo, tak celej den stál sice za hovno, ale cvičilo se mi fakt dobře“. A to je na sportu fajn.

Závěr? Co dál?

U své rutiny zkoumám pouze jeden aspekt a to, jestli mě baví. A chci, aby mě bavila co nejdéle. Naštěstí švihadlo toho umožňuje spoustu, včetně triků, což je prima zpestření. Možná, že by mi vyhovovalo si najít parťáka a čas od času cvičit ještě s někým. To všechno ještě uvidím.

A konkrétní cíl? Jeden přeci jen mám. Rád bych po roce skákání napsal ještě jeden článek. A trochu jej srovnal se svými začátky. Přeci jen něco trochu jiného je švihadlo po 30 dnech a něco jiného po 365.

A protože s tak dlouhým cvičením nemám zkušenost, sám jsem zvědavý, co se odehraje.

Další díly

• Skákání přes švihadlo (#1. díl) – 1000+ přeskoků denně, první měsíc
• Skákání přes švihadlo (#2. díl) – 2000+ přeskoků denně, lednová výzva

Lukáš