Proč je důležité pěstovat klid a odstup.

Mám za sebou 4 intenzivní dny cvičení tai-chi. Každý den jsem cvičil 6-8 hodin a každé ráno začínal půl hodinovou meditací. Na cvičení jsem přijel z režimu, že jsem nevěděl kam mám dřív skočit – v práci i doma. Opravdu se mi to sešlo a procházel jsem vypjatým obdobím. Ze cvičení jsem odjížděl naopak úplně uklidněný s jedním důležitým poznáním, které bych si tu rád zaznamenal.

To poznání je vlastně úplně primitivní a netýká se jen mě, ale mnoha dalších „biohackerů“, „optimalizátorů“ a hledačů „hacků“ a „gadgetů“. Moje poznání se týká hodnoty klidu a odstupu od mnoha zbytečných a někdy i toxických situací.

• Optimalizace života přes nějaký externí nový prvek („hack“) je samozřejmě v pořádku a je možná. Nicméně pokud to přeženeme a těch hacků je hodně, možná nám to už nemusí přinášet tak vysokou přidanou hodnotu. Naopak se možná stáváme otroky svých udělátek.
• Každé udělátko může sice přinést trochu času, ušetřit trochu práce nebo vydělat trochu peněz. Ale to od určité úrovně není zase tolik podstatné.
• Podstatné je, že máme tendenci si myslet, že každý problém vyřeší něco zvenčí. Úplně zapomínáme do zlepšení našeho života zapojovat naše pocity, emoce a naše tělo.

Ve stresových obdobích (ale i mimo ně) je důležité si 2x denně kecnout na zem a zavřít oči a strávit v tichosti aspoň 10 minut. Je-li to nutné i v průběhu pracovního dne, lidi prostě počkají. Je extrémně důležité získat část svého klidu zpátky. Stejně tak získávat pravidelně odstup od různých životních situací a toho, co nám nabízí našich 5 smyslů. Nenechat se pohltit našimi vjemy.

Drtivá většina „hackerů“ zkoumá, analyzuje, hledá, zkouší, vyhodnocuje a neustále zaměstnává svou hlavu kvůli marginálním vylepšením, které prakticky nic neovlivní. Ono je tu navíc tisíce možností co se sebou dělat – co jíst, co pít, čemu vystavit svoje tělo. Chodit bos v trávě, nasvětlovat se panely, jíst doplňky stravy a aplikovat různé spánkové režimy. V mnoha případech pro tyto berličky saháme když nejsme šťastní. Koneckonců – šťastný člověk by přijal sám sebe takového jaký je a neměl by potřebu sebe a svůj život neustále vylepšovat.

Možná, že všechno co ke štěstí potřebujeme je nechat se chvilku na pokoji. Zavřít oči a zkusit pozorovat, že pocit v břiše není úplně ideální. Že máme ztuhlá ramena a že máme třeba pocity úzkosti. Přijmout to a chvilku vnímat, že to tak je. Zkrátka chvilku bydlet ve svém těle.

Podle mého názoru spolu kvalita života a množství klidu velmi úzce souvisí. A bohužel, jen velmi málo lidí o svůj klid pečuje.