Co kdybychom vypnuli sociální sítě a začali se věnovat našim problémům?

Pro začátek si vypůjčím pár statistik.

• 4,74 miliardy lidí využívá sociální sítě. (2022)
• Za reklamy na sociálních sítích se utratilo 268 miliard dolarů (2023).
• Průměrně lidé tráví 2,5 hodiny na sociálních sítích denně. (zdroj: https://sitevhrsti.cz/cisla-o-socialnich-siti)

Teď pár kupeckých počtů. Každý údaj je trochu z jiného roku, netuším kolik je na sítích falešných profilů, ale s trochou nadsázky, když vydělíme 2 čísla, dostaneme částku 56 dolarů ročně, což je nějakých 1300 Kč. To platí inzerenti ročně na hlavu každého uživatele.

2,5 hodiny denně času stráveného na sítích se přetaví v neuvěřitelných 912,5 hodin ročně (38 dní čistého času).

Když podělíme čas a roční částku, dojdeme k tomu, že sociální sítě vydělávají na každém z nás maximálně jednotky korun na hodinu. Toto číslo může odpovídat dejme tomu kliku na reklamu každé 2 hodiny nebo častěji haléře získané desítkami impresí (zhlédnutím reklamy). Jinými slovy, aby ta matematika fungovala a sociální sítě získaly doslova pár korun, musí nám ukrást hodiny našeho času.

Dnešní AI okénko bude vypadat trochu jinak. Umělé inteligence (která si tentokrát hraje na Jarvise z Iron Mana) jsem se zeptal na to, jak ten čas využít.

Vraťme se k sociálním sítím. Ty se pro svůj zisk nebrání použít notifikace, strojové účení a další manipulativní techniky.

Zatímco 1 cigareta nám vezme 7 minut života a stojí 6 korun. Sociální sítě nám bez váhání rovnou vezmou celou hodinu za pouhé dvě kačky. Množství lidí závislých na kouření rok od roku klesá, naopak lidí co by potřebovali sociální detox přibývá. A jenom připomenu že kouření má na krabičce napsáno, že způsobuje rakovinu a neplodnost. Pro celou řadu investorů je kouření navíc no-go zóna, která eticky překračuje určitou hranici na které se nechtějí svými financemi podílet.

Ano já zapomněl. Sociální sítě jsou obchod. Něco dáváme, 150 minut času denně a něco dostáváme <hodnotu>. Zkuste si pod tím parametrem <hodnota> něco konkrétního představit. Možná se to bude později v článku hodit.

Zpátky k nám

Tento článek nemá být útokem jednoho blogu na hranici bezvýznamnosti vůči sociálním sítím které jsou v dnešní době prakticky všudypřítomné.

Ale položme si trochu utopickou otázku, kde by mohlo lidstvo být, kdyby se nám každému znovu podařilo najít ty dvě ztracené hodiny denně a věnovat je místo blbostí něčemu, co dovedeme ovlivnit a kde na výsledku bude záležet. Nám, našemu zdraví, rodině, dětem, kamarádům, podnikání co nás živí, problému který nás pořád trápí. Den co den, rok za rokem.

Co by se stalo? Kniha Atomové návyky (odkud obrázek vlevo pochází – credits Jan Melvil) o tom má poměrně jasnou představu. Pokud bychom každý den něco vylepšili o 1%, na konci roku by to bylo skoro 38x lepší. Je to exponenciální křivka marginálního vylepšování.

Vtip je v tom, že týden absence na sociálních sítích v pozitivním vlivu na náš život ani nepoznáme. Rok času naopak znamená obrovskou změnu.

Proto by měly být návyky trvalé.

Zpátky k sobě

Tento článek vlastně neměl být o sociálních sítích. Jde o to, že každý si s sebou nejspíš táhne svého 2-3 hodinového denního strašáka v podobě sledování televize, netflixu, zpráv, porna, pomlouvání, zbytečných diskusí na internetu nebo třeba gamingu na různých herních konzolích.

A pokud pomineme fakt, že je to třeba i příjemně strávený čas, tak po jeho uplynutí je pozitivní efekt na náš život doslova nula. Bylo to příjemné vytržení z denní rutiny, ale už je pryč. Jako spánek. Po procitnutí zjistíme, že problémy tlačíme stále před sebou a co víc, možná nějaké další přibyly a nebo je znovu odložíme na další den. Zkrátka bylo možná příjemnější prožít den mimo realitu.

Je to v pořádku, pokud to tak chceme.

Jak jsem změnil rutinu

V této fázi článku je myslím dobře přestat s teorií a přijít s konkrétním příkladem. Mohl bych si totiž navymýšlet co bych chtěl, ale článek raději trochu přizemním. Můj několika hodinový denní strašák vypadal nějak takto:

• Sledování Twitteru a negativních zpráv.
• Každodenní sledování portfolia akcií a snaha o predikci a stockpicking.
• Sledování diskusí na fórech a pod články.
• Hraní her.

Řešení bylo celkem jednoduché, ale nebylo snadné k němu dospět. Nejdříve jsem měl co dělat se svým egem a musel jsem mu říct: „Ty trh nepřechytračíš a pokud ano, bude to jen se štěstím. Vykašli se na akcie a pravidelně měsíčně nakupuj index.“

Výsledkem byla měsíční úspora na daních a různých členstvích, která souvisela se sledováním titulů a informacemi. A ohromný zisk času.

V momentě, kdy jsem rezignoval na sledování trhu, mohl jsem přistoupit k tomu, že jsem si na počítači skrz doplněk do prohlížeče Website blocker vypnul Twitter a Idnes. Na telefonu na Twitter trochu chodím, ale když vezmu do ruky telefon tak to znamená že nedělám nic jiného a můžu si to dovolit – je v celé věci můj jediný ústupek.

Dále jsem vymazal z telefonu všechny hry a smazal z počítače Steam.

Trochu to bolelo. Ale, je tu další časový zisk.

A co za to?

Momentálně v práci vyvíjím novou verzi webu, která by měla pozitivním způsobem ovlivnit moje podnikání. Dělám to v mezičase jako dlouhodobý úkol, zatímco pracuji na těch denních. Prioritou v mezičase už nejsou akcie ale podnikání, které každý měsíc na důchod vydělává.

Vrátil jsem se k psaní formou tohoto blogu. Nemám zištné úmysly, prostě mi psaní chybělo. Nijak zvlášť po sobě články nekoriguji.

Vrátil jsem se ke čtení knih. Občas jsou i 4 do měsíce.

Našel jsem si čas na cvičení kterým se udržuji ve formě. Začal jsem více pečovat o své zdraví.

Ve finále jsem klidnější, protože bez zpráv a hlavně analyzování je mi lépe. Špatné zprávy paralyzují, zvyšují obavy a zjistil jsem, že lépe mi je, když se něčemu smysluplnému věnuji. Strach vede k nečinnosti a stagnaci, kdežto činnost samotná bývá nejlepší způsob jak strach odbourat.

Závěr

Věc se má tak, že posunout úroveň stráveného času někam za hranici své komfortní zóny není lehké. Vlastně je to možná jedna z nejtěžších věcí na světě. Většinou na to člověk zůstane sám a má tendenci sklouznout zpátky do zajetých kolejí. Stane se to snad úplně každému.

Ta těžká část je, že změna návyku by měla být trvalá, aby nám fungovala ta pěkná exponenciální křivka. Návyk na 3 měsíce není návyk, ale jen určitá externalita v našem životě.

Ta snadná část pak spočívá v tom, že si můžeme sami vybrat do jak velké změny se pustíme. A že může být libovolně, až trapně malá. Myslím, že právě rozsah změn je důvod, proč většina lidí nový návyk nezvládne. Jsou na sebe příliš tvrdí a chtějí toho od sebe moc a zbytečně rychle.

Lukáš